Katana má zakřivenou čepel, podobně jako je to u šavle, a má pouze jedno ostří. Délka katany se pohybuje okolo šedesáti do devadesáti centimetrů. Nosívali ji samurajové zastrčenou za pasem s ostřím nahoru. Společně s nošeným krátkým mečem byla katana symbolem třídy samurajů.
Katana jako taková se začala objevovat od patnáctého století. V období Muromači byla tato sestava mečů standardní výzbrojí každého samuraje. Dlouhá katana byla určena pro boj v otevřeném prostoru, na rozdíl od krátkého meče, který se používal pro boj v prostorech malých, stísněných. Též se tento mečík mohl použít k rituální sebevraždě.
Ostří jako břitva
Čepel katany byla tvořena tvrdou ocelí, která má větší množství uhlíku, společně s měkkou ocelí, která má uhlíku méně. Existují také různé kombinace obou těchto ocelí. Ostří katany bylo vždy kaleno, čímž se zajišťovala daleko větší tvrdost ostří, a přitom byla zachována pevnost čepele katany. Zbytek čepele zůstával nekalený a měkčí, aby se zamezilo možnému, zlomení čepele. Ta měla zůstávat pružná.
Dnes se ceny katan pohybují okolo 400 000-500 000 jenů (80 000–100 000 korun). Katany, kteří se však vyrábějí z vysoce uhlíkaté oceli, ale bez použití tradičních postupů jsou pouze napodobeniny, bez umělecké hodnoty
Jak katany vznikly
Způsob zpracování oceli na katanu a samotného meče s jedním ostřím se nejspíše dostaly do Japonska z Číny počátkem desátého století. Meče, které se vyráběly v Japonsku v letech 987 a 1597 se nazývají doslova Staré meče. Jsou počátkem japonského umění ve zbraňovém kovářství.
Tyto původní meče měly nepravidelné zakřivení čepelí, které bylo nejvíce zřetelné u rukojeti. Vývojem meče se jeho křivost postupně posouvala více ke špičce čepele. Katana jako taková, klasická s mohutným zakřivením, pochází z meče, který byl vytvářen ve středním hainanském období pro potřeby sílících vojenských vrstev.